Drahá ženo,

nejsi v tom sama. Většina žen potichu trpí a čas od času vybuchnou, pláčou nebo se úplně vypnou. Trpí, protože naše vzory nás to nenaučily. Protože naše mamky, babičky či tety, samy nevěděli. Možná nám ukázaly, že máme pracovat, starat se a být hodné holky. Ale neukázaly nám, jak být milující a laskavá a zároveň spontánní, uvolněná, divoká a mít čas pro sebe. Zkrátka, jak žít v rovnováze a ve štěstí.

Trpět a stěžovat si nestačí. Spokojenost vyžaduje něco víc. Něco, co jsme se měli učit od útlého věku. Bohužel jsme to neměli od koho odkoukat a dnes tiše trpíme v naději, že to bude jednou lepší. Nebude, pokud nezačneme dělat něco jinak.

Dělání nesprávných věcí situaci doma nespraví. Pouze dělání správných věcí to spraví. Celé je to o tom pochopit rozdíl.

Bezmoc, frustrace, rezignace?

• Nechápeš, že manžel ničemuz ničeho nic začne vytahovat věci, které se staly před X lety. Intonace jejiho hlasu Ti říká, že dnes večer zase nic nebude. Už jsou to skoro týdny, měsíce, kdy jste měli spolu nějaké intimnosti.
• Začnete se hádat před zraky dětí, které z toho napětí začnou plakat a utíkat do svých pokojíčků. Je Ti úzko, protože takhle jsi to vůbec nechtěl.
• Jsi z toho unavený. Vyšťavený. Nejradši bys to celé zabalil, abys měl chvíli klid. Jenže jsou tam děti, které Tě svými pohledy prosí, aby to bylo celé jinak. Doslova Tě žádají o to, abys to řešil. Ale ty nevíš JAK.
• Přijde Ti to povědomé? Který muž tohle nezná? Rozhodně čti dál, něco pro Tebe mám.