Sedla jsem k počítači, zkontrolovala facebook. Pak jsem šla do lednice. Vysála a pověsila prádlo. Potom jsem znovu projížděla Facebook a když jsem s tím skončila, znovu jsem zašla do lednice s tím, co uvařím k obědu. Přičemž zvuk příchozí zprávy na messengeru mě neodvratně volal zpátky k mobilnímu přístroji. (tentokrát už jsem nepodlehla).
Je s podivem, jak snadno se necháváme rozptýlit nejrůznějšími činnostmi a myšlenkami. Když se nám do něčeho nechce, když se bojíme v něčem pokračovat nebo dokonce něco začít. Je mnohem snazší si říci, že se k tomu nakonec dostaneme – a skutečně věříme, že ano – ale nakonec to zametneme pod koberec a nebo to odkládáme do nekonečna.
Dokončovat věci
Přes moji neschopnost dělat věci bez alespoň malého otálení (na které stále pracuji :)), jsem odhodlaná milovat samu sebe takovou, jaká jsem a ve změně svých návyků pokračovat. Pablo Picasso kdysi řekl: „Odlož na zítřek jen to, co jsi ochoten nechat po své smrti nedokončeno.“
Vy můžete mít zpoždění, ale čas ho mít nebude.
Benjamin Franklin
Ve skutečnosti jsem si jistá, že se tak cítí většina z nás. Všichni chápeme důležitost dokončení úkolu a všichni chápeme, že tento úkol pravděpodobně nebude dokončen, pokud si na jeho dokončení neuděláme čas.
Zřídka se vrátíme domů, abychom našli esej, jejíž psaní jsme odkládali, magicky samu dokončenou. Zřídka přijdeme do práce, abychom zjistili, že nemáme co dělat, protože už to za nás někdo udělal. Zřídka se velké spisovatelské dílo napíše bez spisovatele.
Historicky bylo otálení považováno za negativní věc, a to jak teologicky, tak společensky. Ačkoliv v některých obdobích historie (zejména v aristokraticky řízené francouzské kultuře 17. a 18. století) bylo nedělání považováno za nanejvýš gentlemanské jednání.
Výmluvy na všechno možné
„My prokrastinátoři“ hledáme výmluvy, proč neděláme věci tak často, jak jen můžeme. Tyto výmluvy sahají od těch nejjednodušších (tj. „Nemohu teď uskutečnit všechny tyto pozvánky na večírek, protože jsem nemocný“) po šílené (tj. „Nemohu napsat tuto zprávu, která by mě mohla stát práci, protože si musím hrát s mými kočkami celý den “).
Prostým faktem je, že ať už je úkol snadný a nedůležitý nebo složitý a velmi důležitý, obvykle na to máme čas, nebo přinejmenším schopnost si na to udělat čas.
Přestaňte se obelhávat tím, že se přesvědčíte, že nemůžete běhat, protože nemáte správný druh obuvi nebo že nemáte dostatek času na den na práci na knize, kterou jste vždy chtěli napsat. Je možné, že přímo v ulici je obchod s obuví. Je pravděpodobné, že důvod, proč nemáte během dne dostatek času, je ten, že hodně utratíte sledováním opakování Přátel nebo dobíjením Hry o trůny.
Zeptejte se sami sebe, co je důležitější: Co se stalo Tedovi tento týden v mé oblíbené show? Nebo … kde bych mohl být, kdybych se posadil a napsal tu knihu?
Víte, výmluvy jsou jenom tohle: výmluvy. Jsou definovány jako „osvobození od povinnosti nebo povinnosti“. Výmluvy byly vytvořeny, abychom ze sebe sňali vinu za to, že jsme něco nedělali nebo neudělali špatně.
Máme nad svými životy větší kontrolu, než se mnohým z nás chce uvěřit, a proto musíme věnovat čas přemýšlení a uvažování o tom, jak můžeme věci dělat, než abychom se jich tvrdohlavě vzdávali.
Je na čase, abychom se stali trochu tvrdohlavějšími ohledně vytrvalosti a o něco méně zatvrzelými, pokud jde o odsouvání a rozhodnutí nekonat.
