Bylo vám dlouhodobě zle? Šli jste k lékaři a slyšeli jste diagnózu DEPRESE? úzkostná, depresivní porucha, BAP? Případně smíšená porucha osobnosti? Dali vám léky a nebo předepsali terapie. Pomohlo to? A na jak dlouho? S jakým výsledkem?
Taky mi bylo zle. A také jsem šla k doktorovi. Několikrát. K ženám i mužům. Prášky jsem po prvním pokusu odmítla brát. Bylo mí víc zle po nich než bez nich. Připadala jsem si úplně mimo. Naprosto odpojená od sebe a neschopná vnímat realitu. Co mě z deprese hlavně dostalo, bylo
1. Pochopení, že jsem na svět přišla dobrovolně. Že jsem v pořádku taková, jaká jsem. A co víc? Že mám talent (dar), kterým mohu být druhým prospěšná.
„Ty to moc řešíš. Ty o tom moc přemýšlíš. Ty to moc prožíváš. Ty jsi vztahovačná a přecitlivělá!“ Také jste to slýchali? Nebo jiné názory na sebe, díky kterým jste začali pochybovat o své hodnotě a svém místě na tomto světě?
Ano, já o věcech více přemýšlím, proto dělám práci, kterou dělám. Ano, já věci prožívám, protože jsem vášnivá :). Ano, jsem citlivá, vnímám energie lidí okolo, vnímám barvu, tón slov – a je to dar, ne prokletí. Stejně jako má vášnivost a moje hloubka přemýšlení. Že to tak nedělá každý. Vždyť je to tak dobře :). V tom spočívá můj dar. Když využívám své dary při práci ve formě zesílené empatie, tak jsem úspěšná a lidé se ke mě vracejí. Když svou vášeň uplatňuji při sportu nebo čemkoliv jiném, mám radost a motivuji ostatní. Když se nad věcmi zamýšlím, nacházím nová řešení a souvislosti.
ANO, JSEM V POŘÁDKU TAKOVÁ, JAKÁ JSEM. A fakt, že jsem jiná než ostatní, znamená ve chvíli, kdy se nepotlačím, dar. To, že jsem vnímala a prožívala situace jinak, než všichni ostatní. A že jsem o nich jinak přemýšlela, neznamená a neznamenalo, že jsem jiná v hanlivém slova smyslu. Že jsem nemocná. Že nejsem v pořádku taková, jaká jsem. Naopak. Ano, vždycky jsem byla trochu jiná. A neměla jsem moc přátel. Ale to zkrátka nerovná se – NEJSI NORMÁLNÍ! Byla jsem a pořád jsem taková, jaká jsem. Úžasná :).
2. Naučením se (přeučením) myslet pozitivně a mluvit sama se sebou pozitivně. Zaměřovat se na vše pozitivní a úplné vynechání negativ.
To bych nedokázala bez vedení. Bez inspirace. Bez vzorů. Bez knih. Bez mentorů. Tony Robbins. Marisa Peer, Norman Vincent Peel a jeho kniha MOC POZITIVNÍHO MYŠLENÍ. Xy motivačních videí. Atd. V tuto chvíli mohu zodpovědně říct, že na co myslím a co říkám z velké části vytváří moji realitu. PROČ? Protože to, na co myslím a čemu věřím ovlivňuje hladinu mojí energie. A když je hladina mojí energie vysoko, moje pocity jsou příjemné a hormony v těle jsou v příjemné rovnováze, tak úplně jinak vstupuji do vztahů, úplně jinak tvořím a tím pádem mám úplně jiné výsledky ;).
3. Následný rozvoj mého talentu a prospívání lidem.
Trvalo mi DLOUHO, než jsem přišla na to, proč tu jsem. Jaký mám talent, jak ho mám rozvíjet a jak pomocí toho talentu obohacovat životy druhých. Všichni jsme tady jako buňky jednoho velkého, vesmírného organismu. A každý máme svoji funkci. Pohlreich vaří. A věřím, že vaří skvěle. Tereza Ramba zase skvěle hraje, chytí nás za srdce, předá poselství. Paolo Coelho píše úžasné příběhy. Řidič autobusu denně přepraví stovky lidí tam, kam potřebují. Usměvavá prodavačka obslouží denně tisíce lidí a může jim svým úsměvem a popřáním hezkého dne ten den i „zkrásnit“ :). Všichni jsme správně tam, kde jsme, pokud se tam dobře cítíme. Pokud nám to, co děláme, jde poměrně lehce a pokud nás alespoň trochu baví. A já? Já pomáhám lidem cítit se lépe, než se cítili. Věřit, že mohou žít spokojeně a nacházet způsoby, jak to udělat. Co baví Vás a co prospěšného děláte pro ostatní lidi Vy?
4. Starání se o sebe. Nalezení rovnováhy mezi prací a aktivitami ve volném čase, které mě baví a nabíjí.
I tady jsem měla rezervy. Tvořila jsem webové stránky dlouho do noci a druhý den byla protivná a unavená. Neuměla jsem si hlídat rovnováhu výdeje a příjmu energie. Něco se nepovedlo nebo to bylo náročné a já díky nedostatku rovnováhy a energie upadala zpět do depresí. Vzdávala jsem věci, protože jsem neměla energii a taky podporu! Takže jsem začala striktně dodržovat přísun procházek, alespoň jednoho teplého jídla denně (protože vím, že mi to prospívá a když vynechávám, hned je to vidět na „teploměru“ mé energie i nálady), jednou či dvakrát týdně sport s přáteli, denně kontakt s někým s přátel – zeptat se, jak se má…. ). Všichni máme své specifické potřeby – své nabíječky :). A je opravdu prospěšné udržovat se „nabití“. Protože potom je mnohem těžší padat do depresivních stavů bezmoci.
5. Kontakt s lidmi a vytvoření sítě přátel lidí, se kterými se cítím skvěle (sama sebou), na které se mohu obrátit, když potřebuji něco sdílet, se kterými mě baví trávit volný čas, a kteří oceňují moji podporu a můj zájem o ně.
Bez přátel není života. Bez přátel je život chudý. Bez přátel se necítím tolik živá. Někdo nemusí mít velkou potřebu kontaktu s lidmi. Někdo si vystačí s rodinou. Někdo s jedním, či dvěma blízkými lidmi. Někdo je rád sám. Třeba v přírodě. Opět je to velmi individuální. Já potřebuji čas o samotě i čas s rodinou a přáteli. Mít rovnováhu. Důležité je sám sebe znát. Přijmout své potřeby a hodnoty jako důležité a věnovat se tomu, co vím, že pro mě má smysl a činí mě to spokojeným. Potom je deprese bez šance.
S láskou
V.
