JAK SE DOSTAT Z DEPRESE
Bylo vám dlouhodobě zle? Šli jste k lékaři a slyšeli jste diagnózu:
DEPRESE? Úzkostná, depresivní porucha, BAP? Porucha osobnosti?
Dali vám léky a předepsali terapie.
Také mi bylo zle.
A také jsem šla k doktorovi.
Prášky jsem po prvním pokusu odmítla brát.
Bylo mi po nich zle.
Ten moment si pamatuji dodnes
Stojím v autobuse. Je léto. Slunce svítí. Lidé kolem mě žijí.
Já nic nevnímám.
Je mi něco přes 24 let. Držím se tyče, abych neupadla.
Cítím se tupá. Prázdná. Mimo sebe.
Jako poškozený stroj.
A i když to předtím bylo šílené, tohle bylo jiné.
a-start=“816″ data-end=“819″ />Tohle nebyla bolest. To byla prázdnota.
A já věděla, že takhle žít nechci.
Kroky na cestě z deprese
Nebyla to jedna věc.
Byla to cesta. Postupná. Někdy pomalá. Někdy bolestivá.
Ale funkční.
1. Přijetí sebe sama
„Ty to moc řešíš.“
„Ty o tom moc přemýšlíš.“
„Ty to moc prožíváš.“
„Jsi přecitlivělá.“
Slyšeli jste to taky?
Názory, které vás nutí pochybovat o sobě. O své hodnotě. O svém místě ve světě.
Dlouho jsem si myslela, že jsem divná. Že nezapadám. Že bych měla být méně citlivá. Méně hluboká. Méně intenzivní.
Dnes vím, že citlivost je dar.
Hloubka je dar.
Vnímavost je dar.
To, že jsem jiná, neznamená, že jsem špatně.
Neznamená to, že jsem nemocná.
Znamená to, že jsem jiná.
A to je v pořádku.
JSEM V POŘÁDKU TAKOVÁ, JAKÁ JSEM.
Doporučuji Test osobnosti zdarma, popisy typů osobností, rady v oblasti vztahů a kariéry | 16Personalities
Test pro zjištění Vašeho poslání – Home – Sparketype.
2. Naučila jsem se myslet a mluvit jinak
Zaměřovat se na vše pozitivní a úplné vynechání negativ.
Dříve jsem si v hlavě pouštěla kritiku.
Dnes si pouštím podporu.
Nebyla to magie. Byla to práce. A nedokázala bych to sama!!!
Knihy. Mentory. Inspiraci. Tony Robbins. Marisa Peer. Norman Vincent Peale a jeho Moc pozitivního myšlení. Tisíce videí.
Postupně jsem pochopila jednu věc:
Na co myslím a čemu věřím, to ovlivňuje mou energii.
A moje energie ovlivňuje mé vztahy, rozhodnutí i výsledky.
V tuto chvíli z velké části vědomě OVLIVŇUJI, na co myslím a co říkám.
A tím každý den ZVEDÁM svoji energii.
Když je moje energie vysoko, cítím se jinak.
Reaguji jinak.
Tvořím jinak.
A tím pádem žiji jinak.
3. Našla jsem svůj talent a směr
Trvalo mi dlouho, než jsem pochopila, proč tu jsem.
Každý z nás je jako buňka jednoho velkého organismu.
Každý máme svoji funkci.
Někdo vaří.
Někdo hraje.
Někdo píše.
Někdo řídí autobus a bezpečně převáží stovky lidí denně.
Někdo se usměje na zákazníka a zlepší mu den.
A já?
Pomáhám lidem cítit se lépe, než se cítili.
Pomáhám jim uvěřit, že mohou žít spokojeně.
A hledat konkrétní cesty, jak toho dosáhnout.
Co baví vás?
Kde cítíte, že jste „na svém místě“?
4. Naučila jsem se starat o sebe
Dřív jsem jela na výkon.
Tvořila jsem web dlouho do noci.
Druhý den jsem byla unavená, podrážděná a bez energie.
A divila jsem se, že se cítím mizerně..
Neuměla jsem hlídat rovnováhu mezi výdejem a příjmem energie.
Dnes mám své „nabíječky“:
– pravidelné procházky
– alespoň jedno teplé jídlo denně
– sport s přáteli
– každodenní kontakt s někým blízkým
Každý z nás má jiné potřeby.
Ale pokud jsme dlouhodobě vybití, deprese má otevřené dveře.
Když jsme nabití, má to mnohem těžší.
5. Lidé. Přátelské vztahy
Bez přátel je život chudý.
Nemusíte mít desítky lidí kolem sebe.
Někdo potřebuje velkou skupinu. Někdo dva blízké. Někdo hodně času o samotě.
Důležité je znát sebe.
Já potřebuji čas sama.
Ale také čas s rodinou a přáteli.
Potřebuji rovnováhu.
Když jsem sama sebou mezi lidmi, kteří mě přijímají, deprese ztrácí sílu.
Co bych dnes řekla té 24leté holce v autobuse?
Že není rozbitá.
Že není slabá.
Že není špatně.
Že jen potřebuje pochopit sebe.
Najít rovnováhu.
A začít o sebe pečovat jinak.
Deprese pro mě nebyla konec.
Byla to výzva k hlubší změně.
A pokud tím procházíte i vy — není to konec ani pro vás.
Pokud cítíte, že potřebujete podporu na své cestě, neváhejte mě kontaktovat. Nejste na to sami. 💛
