S depresí se nerodíme. A tak s ní nemusíme umírat. Objeví se někde na cestě. A stejně jako každý jiný "nepříjemný stav" těla nebo duše na něco upozorňuje. Upozorňuje nás, že ve svém životě máme něco změnit. Vede nás do pokory a zamyšlení se nad příčinou stávajícího stavu. A při troše sil pak k hledání cesty ke změně.

Nechovali se k vám rodiče vždycky ukázkově? A máte z toho šrámy na duši? Říkali vám: Jsi hrozný. Hrozná. Nemožný? Je rozdíl mít rodiče přísné a náročné. Vyžadující preciznost a disciplínu. A rodiče, kteří říkají: Ty jsi fakt hrozná. Já se z Tebe zblázním! Nic z Tebe nebude. Podívej se na sebe. Jsi nemožná. Jak jsi to mohla takhle udělat? To jsem Tě opravdu nic nenaučila? Nic neumíš! Když se k tomu přidá pohrdavý tón, je vymalováno. Šrám na duši je hotový a přesvědčení o vlastní hodnotě též. NULA. Jsem absolutní nula, nic nedokážu, i kdybych se snažila

Bylo vám dlouhodobě zle? Šli jste k lékaři a slyšeli jste diagnózu úzkostná, depresivní porucha? Středně těžká deprese? Já ano. Nebo snad bipolární porucha? Případně smíšená porucha osobnosti? I poslední dvě jsem slyšela :).. Dali vám léky a nebo předepsali terapie.